Úvod do kochleárních implantátů

Alessandro Volta byl podle nejstarších dochovaných zpráv prvním člověkem, který se snažil vyvolat sluchový vjem podrážděním sluchového nervu. Dosáhnout vjemu tónu se pokoušel nalitím solného roztoku do zvukovodu a následným zavedením proudu o nízkém napětí. Dalším významným historickým experimentem v oblasti kochleární implantace byl pokus dvou francouzských chirurgů Djourna a Eyriese, kteří v roce 1957 u pacienta s velmi těžkou nedoslýchavostí vyvolali sluchový vjem drážděním sluchového nervu elektrickými impulzy.

Kochleární implantát, jak ho známe v současné době, se však začal vyrábět až v 70. letech 20. století. Jedním z průkopníků v oblasti porozumění řeči při elektrické stimulaci byl Graeme Clark, australský profesor otolaryngologie. Zaměřil se jak na kódování signálu z hlediska intenzity a frekvence zvuku, tak na vhodné umístění implantátu. Pod jeho vedením vznikly četné studie, díky nimž zjistil, že elektrody kochleárního implantátu by ideálně měly být rozmístěny po celé délce hlemýždě (kochley).

Roku 1985 voperoval první kochleární implantát dítěti. Avšak ještě dříve, nezávisle na výzkumu pana Clarka, vyvinul profesor Erwin Hochmair a Ingeborg Desoyer (provdaná Hochmair) v rámci výzkumu na vídeňské univerzitě první vícekanálový kochleární implantát na světě. Spatřil světlo světa v roce 1977 a 16. prosince téhož roku jej úspěšně implantoval prof. Kurt Burian. Následovala druhá implantace v březnu 1978. Oficiální používání kochleárních implantátů však bylo Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) schváleno až v roce 1984.

(Zdroj: Wikipedia Ingeborg_Hochmair a Cochlear implant).

Kochleární implantát je zdravotnický prostředek, který obchází, respektive nahrazuje nefunkční části vnitřního ucha. Skládá se ze dvou částí, vnější a vnitřní.

Mikrofon, zvukový procesor a vysílací cívka s drátkem, obvykle ve tvaru kolečka, tvoří vnější část kochleárního implantátu. Uživatelé kochleárního implantátu nosí tuto viditelnou část za uchem, popř. nad uchem. Mikrofon se nachází na vnější části podobné klasickému sluchadlu. Zachytává zvuky z okolního prostředí, procesor je následně analyzuje a kóduje na digitální signály. Vysílací cívka ve tvaru kolečka, která drží nad uchem pomocí magnetu, předá tyto signály přijímači.

Vnitřní část kochleárního implantátu tvoří přijímač a svazek elektrod. Při operaci se přijímač vkládá pod kůží na skalní kost a svazek elektrod se zavádí do hlemýždě (kochley). Většina vláskových buněk v hlemýždi u osob s těžkou až úplnou senzorineurální ztrátou sluchu nepracuje normálně. Kochleární implantát tyto nefunkční vláskové buňky obchází.

(Zdroj: www.medel.com, picture)

Obrázek názorně zobrazuje umístění kochleárního implantátu. Vnější část kochleárního implantátu na obrázku je staršího typu. Výrobce v současné době nabízí vyspělejší technologie. Princip fungování kochleárního implantátu si můžete prohlédnout v následující animaci, doplněné českými titulky.

(Za poskytnutí videa s titulky děkuji společnosti www.audionika.cz/medel,

www.medel.com)

Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět. Každý uživatel vnímá poslech prostřednictvím kochleárního implantátu trochu jinak. Vše se odvíjí z předchozího vývoje v oblasti sluchu a řeči. Přesto je při těžkých vadách sluchu pro většinu uživatelů slyšení s kochleárním implantátem kvalitnější než poslech se sluchadly, která pouze zesilují zvuky. Uživatel kochleárního implantátu zvládne jednotlivé zvuky lépe rozlišit, zjistit jejich směr a dokonce zachytit i nové zvuky, jež nikdy předtím nepostřehl.

Mnoho uživatelů zpočátku udává, že zvuk zprostředkovaný kochleárním implantátem zní “plechově” či roboticky. Nicméně díky plasticitě mozku se lidé poslechu prostřednictvím kochleárního implantátu přizpůsobí a později obvykle vnímají tento poslech jako zcela přirozený. To platí především pro ty, kteří dostali kochleární implantát již v dětském věku. Uživatelé ohluchlí v dospělosti mohou i po delší době stále vnímat rozdíly oproti přirozenému poslechu, který si pamatují, ale i přesto je pro ně kochleární implantát obrovskou pomocí. Nesmíme zapomínat, že kochleární implantát nikdy nenahradí zdravé ucho, ale už jen to, že umožňuje opět slyšet, je pro mnoho lidí zázrakem.

Obecné porovnání poslechu mezi sluchadlem a kochleárním implantátem je uvedeno v kapitole Kompenzační pomůcky - Audiogram zrehabilitovaného člověka.

Ke každému jedinci je přistupováno individuálně. Vhodnými kandidáty jsou lidé všech věkových kategorií, kteří splní stanovená kritéria. Kochleární implantát je vhodný pro osoby s oboustrannou velmi těžkou percepční vadou sluchu, tedy pro lidi s poškozenými nebo chybějícími vláskovými buňkami v hlemýždi. KI lze obecně doporučit osobám, kterým sluchadla nepřinášejí žádný užitek, nebo se nedostavuje zlepšení.

Víte, v jaké části ucha se nacházejí vláskové buňky a jakou mají funkci? To zjistíte v kapitole Sluchové vady a jejich příčiny.

Občas se vyskytne informace, že kochleární implantát není vhodný pro starší lidi či důchodce. Tato informace však není přesná.

Kochleární implantace se provádí ve všech věkových kategoriích, a to i u pacientů vyššího věku, pokud byla splněna kritéria pro implantaci.

Pořízení kochleárního implantátu ve stáří může mít několik výhod, např. komunikaci s vnoučaty a aktivní zapojení se do konverzace s nejbližšími. Kvalitní příjem zvuků navíc oddaluje stařeckou demenci. V důsledku předchozího postupného ztrácení sluchu může pacient najednou vnímat i zvuky, které poslední roky neslyšel. Samozřejmě to s sebou přináší i nějakou tu nevýhodu - zvýšené náklady na případný servis, nové baterie (pokud nejsou akumulátory) a další vhodné příslušenství. Seznámení a ovládání kochleárního implantátu může být pro některé osoby náročnější.

Jedná se o další otázku, na kterou nelze jednoznačně odpovědět. Úspěchu implantace předchází mnoho faktorů. Některé faktory nelze ovlivnit, přesto lze s dostatečnou snahou a podporou dosáhnout spokojenosti.

Jedním z faktorů může být včasnost implantace. U dětí s vrozenou nebo získanou hluchotou je nutné implantovat co nejdříve. Obecně je uváděn optimální věk mezi prvním až třetím rokem, nejpozději do čtyř let věku. Včasnou implantací u dětí se zvyšuje pravděpodobnost dobrého rozvoje sluchového vnímání a mluvené řeči. U dětí, které dostaly kochleární implantát ihned po narození, může zpravidla probíhat edukace a řečový vývoj stejně jako u dětí narozených se zdravým sluchem. Ve škole tyto děti potom prospívají stejně, ne-li lépe (lze k tomu dohledat studie). Neznamená to, že u pozdější implantace se úspěch a přínos kochleárního implantátu snižuje. Pokud dítě, respektive dospělý, nějakou dobu slyšel, byť minimálně se sluchadly, popř. bez sluchadel, nebo obecně má, či měl zkušenost se zvukem na daném uchu, je implantace samozřejmě možná a může být velmi prospěšná i ve vyšším věku.

Dalším faktorem, který ovlivňuje přínos kochleárního implantátu, může být vznik a typ sluchové vady. Záleží na tom, zda je pacient ohluchlý prelingválně (ohluchlý před ukončením vývoje řeči) či postlingválně (ohluchlý po ukončení vývoje řeči), zda docházelo k dostatečné stimulaci sluchových drah atd.

Spolupráce při rehabilitaci patří mezi nejdůležitější faktory. Pravidelné konzultace, návštěvy techniků, ladění poslechových map, aktivní tréninky poslechu jakoukoliv formou (orálně, televize, rádio, … ) mnohonásobně zvyšují úspěšnost rehabilitace po implantaci. Spoluprací se rozumí dosáhnout optimálního nastavení poslechu.

Mezi další faktory patří také schopnost a individuální vlastnosti jedince. Dostatečná motivace pacienta s podporou rodiny, nejbližších a přátel má velký podíl na přínosu implantace.

Kritéria pro získání kochleárního implantátu se liší podle jednotlivých zemí. Příslušný kompetentní orgán v dané zemi stanovuje svá konkrétní kritéria. Jednou z hlavních podmínek kochleární implantace je funkční sluchový nerv, dostatečně vyvinutý hlemýžď aj. Vhodnost pacienta k implantaci se doporučuje ověřit přímo v implantačním centru. Menší kliniky, ordinace a jiné, které nespolupracují s implantačními centry, nemusí správně posoudit vhodnost implantace a pacient tak může nevědomě přicházet o lepší možnosti.

Jedním z kritérií pro kochleární implantaci je ztráta sluchu na frekvencích 500, 1000, 2000, 4000 Hz, které jsou rovny nebo vyšší než 85 dB. Křivka audiogramu bez kompenzační pomůcky by se měla dostat do červeného tolerančního pole.

Uvedené kritérium je základní a přihlíží se také k výsledkům slovní audiometrie, která prokáže, že sluchadla mají minimální efekt. Kandidát musí splňovat další kritéria:

není kontraindikace k provedení operace v celkové anestezii,
nejsou známky psychopatologických rysů,
celková motivace a spolupráce rodiny dětského kandidáta nebo dospělé osoby, aj.

Většina kritérií je společná jak pro děti, tak i dospělé. Některé se mohou lišit v závislosti na věku kandidáta. Více v kapitole Předoperační vyšetření a operace.

(Zdroj: www.audionika.cz/medel, Příručka pro praxi: Kochleární implantát, As. MUDr. J.Skřivan, CSc.)

Do jaké míry bude využito výhod kochleárního implantátu, závisí na několika faktorech úspěšnosti implantace, které byly zmíněny výše.

Kochleárním implantátem lze dosáhnout:

snadnější orientaci v prostředí,
zlepšení sociálních dovedností a vztahů,
kvalitnějšího poslechu a snadnějšího rozlišení každodenních zvuků,
příjmu zvuků v různých výškách/hloubkách, které nejsou se sluchadly dosažitelné,
kontroly vlastního hlasu a zlepšení řeči,
zdravějšího sebevědomí a samostatnosti,
lepší psychické pohody,
zkvalitnění studia,
možnosti najít si odpovídající práci,
konstantního poslechu po celý život (nedochází ke ztrátě sluchu, protože kochleární implantát “obchází” poškozené části vnitřního ucha)
aktivního zapojení se do života mezi slyšící společnost,
telefonické komunikace.

Zvukové procesory výrobců, tj. vnější části KI systému, prochází neustálým technologickým vývojem. Vnitřní části KI systému jsou navrženy tak, aby byly kompatibilní i při výměně starého zvukového procesoru za nový.

nastavení, ladění se většinou provádí v implantačních centrech,
doporučuje se očkování proti případným infekcím, nemocem, zejména u dětí (meningitida, zánět mozkových blan),
rehabilitace je náročnější, obzvlášť první měsíce po implantaci,
nutná pravidelná údržba a péče o procesor,
dražší náhradní díly či příslušenství,
v případě poškození vnitřní části, např. při úrazu, je nutná reoperace (výměna),
kochleární implantace je operační zákrok (zpravidla se jedná o rutinní zákrok, není však jednoduchý),
zvýšená opatrnost při různých vyšetřeních a terapiích (ultrazvuk, magnetická rezonance, různé elektroléčby apod.). Záležitost je nutno konzultovat s technikem.

Mýtus - kochleární implantát léčí hluchotu

Kochleární implantát hluchotu neléčí, pouze kompenzuje. V případě sejmutí nebo vybití kochleárního implantátu uživatel neslyší vůbec nic. Je to stejné jako s berlemi, které vám pomáhají při chůzi. Bez nich nemůžete téměř chodit.

Mýtus - kochleární implantát způsobuje migrény a bolesti hlavy

Příčinou může být špatně nastavený poslechový program nebo příliš velká hlasitost. Samotný kochleární implantát by tyto problémy způsobovat neměl. V opačném případě je potřeba navštívit technika nebo lékaře.

Mýtus - uživatel s kochleárním implantátem vypadá jako robot

Tato hláška je vzhledem k neobvyklé konstrukci kochleární implantátu poměrně častá. Jedni uživatelé berou podobné poznámky s humorem, jinými jsou vnímány jako urážlivé.

Mýtus - lékaři nutí sluchově postižené podstoupit kochleární implantaci

Lékaři pouze navrhují kochleární implantát. Jeho schválení a pořízení předchází série vyšetření. Většinou se jedná o dlouhodobý proces, který určí, zda kochleární implantát bude pacientovi prospěšný.

Mýtus - uživatelé s kochleárním implantátem jsou závislí na doktorech

Uživatelé s kochleární implantátem jsou na doktorech stejně závislí jako všichni ostatní lidé. Stejně jako každá jiná technická věc, tak i kochleární implantát vyžaduje pravidelnou kontrolu, seřízení a údržbu. Jejich frekvence závisí na potřebách jednotlivých osob.

Mýtus - kochleární implantát nevydrží věčně

Kochleární implantát je technologie jako každá jiná, u které může časem dojít k opotřebení. Vnější část přístroje se může i poškodit, přesto toto riziko lze minimalizovat příkladnou údržbou. Příkladem jsou sušičky, které odstraňují vlhkost. Vnitřní část je navržena a vyvíjena tak, aby vydržela celý život.

Mýtus - kochleární implantát musí být vypnutý v letadle

Nemusí. Záleží na uživateli, jak uzná za vhodné. Někomu může být tento poslech nepohodlný. Více o cestování letadlem v kapitole Život s kochleárním implantátem.

Mýtus - uživatelé s kochleárním implantátem nemohou sportovat

Spousta uživatelů dosáhla skvělých sportovních úspěchů. Více o sportování si přečtěte v kapitole Život s kochleárním implantátem.

Mýtus - uživatelé s kochleárním implantátem mají omezený život

Naopak. Kochleární implantát mnohým uživatelům poskytl nové možnosti, které byly dříve nedosažitelné.

Mýtus - uživatelé s kochleárním implantátem se nemohou sprchovat, koupat, plavat, potápět

Každý uživatel může bez omezení provádět zmíněné aktivity. Vnější část kochleárního implantátu se odloží nebo vloží do vodotěsné sady. Pro hloubkové potápění je nutné tuto záležitost konzultovat s technikem.

Mýtus - uživatelé s kochleárním implantátem nemohou telefonovat

Schopnost dorozumět se po telefonu je u každého uživatele individuální a závisí na mnoha faktorech. Jednotlivé faktory jsou popsány v této kapitole výše.

Úvod do kochleárních implantátů

Spolupráce

Mohlo by vás zajímat

Rozšíření obsahu a návštěvnost webu za poslední 3 měsíce

Upgrade kochleárního implantátu

Upgrade webu myCimply

Úvod do kochleárních implantátů

Historie kochleárních implantátů

Co je to kochleární implantát a jak funguje?

Jaký může být poslech s kochleárním implantátem?

Pro koho je kochleární implantát vhodný?

Je možné dostat kochleární implantát(y) i ve vyšším věku?

Jaký úspěch bude mít implantace?

Kritéria pro získání kochleárního implantátu

Přednosti a nevýhody kochleárního implantátu

Mýty o kochleárních implantátech

Spolupráce

Mohlo by vás zajímat

Rozšíření obsahu a návštěvnost webu za poslední 3 měsíce

Upgrade kochleárního implantátu

Upgrade webu myCimply