Život s kochleárním implantátem

Je vhodná inkluze nebo speciální škola? Při hledání odpovědi na tuto otázku je potřeba zohlednit, do jaké míry dokáže dítě fungovat a rozumět s kochleárním implantátem, i jeho individuální schopnosti a vlastnosti.

Děti implantované oboustranně (resp. jednostranně v kombinaci se sluchadlem) po narození mají velkou šanci se úspěšně začlenit mezi slyšící vrstevníky. Vše také záleží na spolupráci a vzájemné domluvě rodičů se školou i na přístupu školy samotné. Některé implantované děti mohou zpočátku potřebovat větší péči, jiné se dokáží přizpůsobit tempu probírané látky.

Díky kochleárnímu implantátu se mnohým otevírají možnosti, které by bez tohoto přístroje byly jen těžce dosažitelné. Některá zaměstnání vyžadují častou telefonickou komunikaci, která by bez kochleárního implantátu nebyla možná. V jiných je zase nutné hodně komunikovat s lidmi, např. na vedoucích pozicích. Dnešní implantované děti mohou reálně uvažovat i o povoláních jako je lékař nebo manažer obchodní společnosti, pokud se budou zdárně vyvíjet v oblasti sluchu a řeči.

Vnější část (řečový procesor) lze kdykoliv sundat, vložit před sportováním do vodotěsné sady nebo čelenky. Problémy mohou nastat spíše s vnitřní částí kochleárního implantátu. Bojové a jiné agresivní sporty nejsou doporučovány. Mohlo by dojít k poškození vnitřní části implantátu a jeho výměna by musela být provedena reoperací.
 
Při hloubkovém potápění dokáže vnitřní implantát odolat tlaku vody do určité hloubky. Každý výrobce uvádí své maximální hodnoty a je potřeba si tyto hodnoty předem ověřit. Potápění do hloubky 10 m by se však mělo obejít bez problémů.
 
Jak vybrat helmu na sportovní aktivity (lyžování, kolo, atd.)?
 
Uživatel kochleárního implantátu by si měl nejdřív zodpovědět otázku, zda při sportovních aktivitách bude nosit zvukový procesor za uchem, zda jej bude vkládat do sportovní čelenky nebo jiným způsobem chránit před potem, který procesoru a cívce rozhodně neprospívá. Vzhledem k bezpečnosti nejen sebe, ale všech ostatních účastníků se zvukový procesor doporučuje používat. Pokud se uživatel přesto rozhodne, že při sportu nebude používat procesor, je tato otázka bezpředmětná. V opačném případě by si měl před zkoušením helmy nasadit na ucho procesor, případně čelenku nebo cokoliv jiného, co bude na hlavě nosit při sportu. Pak přichází na řadu zkoušení helmy. Procesor ani cívka by neměly nepříjemně tlačit, doporučuje se helmu aspoň na pár minut vyzkoušet. Pokud je nošení nepříjemné, je možno zkusit větší helmu. Neměla by však být zase příliš volná, aby mohla dostatečně chránit hlavu před případným nárazem.
 
Uživatel po operaci může zjistit, že ho procesor nebo cívka ve staré helmě tlačí. Pokud je helma vnitřně vystlána polystyrenem nebo jiným materiálem, který lze tvarovat, pak je možno do vnitřní výplně helmy vyhloubit jamku v místě nošení cívky nebo procesoru. Tato úprava se však nedoporučuje, může dojít k poškození integrity helmy.

Moderní procesory by měly být před účinky statické elektřiny poměrně dobře chráněny. Riziko poškození nebo vymazání mapy statickou elektřinou je minimální, nikoliv nulové. Vše je na zvážení dospělého uživatele, případně rodiče dítěte. Procesor se doporučuje zajistit klipem, případně čelenkou proti upadnutí.
 
Před manipulací s procesorem je vhodné statickou elektřinu nejprve uzemnit dotykem ruky na vhodný kovový předmět (topení).
 
Jsou to však výjimečné případy. V nejhorším případě by došlo ke smazání poslechové mapy a bylo by potřeba ji u inženýra (technika) znovu nahrát.

Tady se zpravidla řeší jen bezpečnostní kontrola, tj. průchod bezpečnostními rámy, které by neměly kochleárnímu implantátu ublížit. Každý výrobce, distributor nebo technik obvykle své uživatele informuje o vhodném postupu při bezpečnostní kontrole. Baterie, akumulátory, nabíječku a ostatní příslušenství ke kochleárnímu implantátu by měl mít uživatel v příručním zavazadle, které si vezme s sebou do letadla. Při skenování příručních zavazadel se využívá slabých rentgenových paprsků šetrných k různým přístrojům, neměly by tedy poškodit ani kochleární implantát. Uživatelé by s sebou měli mít i kartičku, která prokazuje, že jsou uživateli kochleárního implantátu.
 
Při nástupu do letadla není úplně od věci sdělit tuto informaci i letuškám. U některých leteckých společností je dokonce možné při nákupu letenky zaškrtnout políčko, že cestující má zdravotní postižení nebo jiný problém. Posádka je pak o tomto problému informována dopředu.
 
Některá elektronická zařízení by měla být při cestování letadlem vypnuta, procesor samotný však může zůstat zapnutý. Někteří uživatelé si jej v letadle raději sundají, protože jim může vadit hluk motorů nebo si jen chtějí užít tichý let.
 
Při cestování letadlem se mohou objevit i nepříjemné pocity v uších způsobené změnami tlaku, které mohou postihnout všechny osoby. Kochleární implantát tyto nepříjemnosti však nezpůsobuje.

Telefonování s kochleárním implantátem patří mezi největší dovednost. Schopnost uživatele komunikovat telefonicky závisí na faktorech, které ovlivňují úspěch implantace. Spousta uživatelů s kochleárním implantátem běžně telefonuje. Někteří zvládnou telefonickou komunikaci pouze v tichém prostředí, jiným nevadí ani hlučnější okolí, třeba v autobuse, v restauraci apod. Ostatní uživatelé telefonickou komunikaci využívají minimálně nebo vůbec.
 
Někteří uživatelé kochleárního implantátu se potýkají s obavami, že nebudou člověku na druhé straně rozumět. Jde o psychický blok, který lze překonat tréninkem. Může se stát a také se stává, že uživatel při prvním hovoru nerozumí vůbec ničemu. Srozumitelnost by se však měla s vytrvalým zkoušením zlepšovat, stejně jako když se učíte poslouchat a rozeznávat zvuky s kochleárním implantátem samotným. Telefonování také vyžaduje trpělivost a trénink. První telefonáty je vhodné vyzkoušet nejdříve s blízkými. Později, až uživatel začne lépe rozumět, může zavolat i kamarádům a známým, kteří jsou se situací obeznámeni a budou mít pochopení pro jeho “nerozumění”.

Jedněmi z největších úspěchů u uživatelů kochleárního implantátu jsou schopnost telefonování s cizími lidmi, rozumění televizi i bez skrytých titulků či poslech rádia.
 
To, zda se vám to podaří, záleží na mnoha faktorech. Jiné můžou být výsledky u lidí, kteří získají kochleární implantát v raném dětství či krátce po ohluchnutí, a jiné u lidí, kteří dostali KI po dlouhé době neslyšení. Velmi důležitou roli hraje i to, nakolik se věnujete rehabilitaci sluchu: ta je totiž celoživotní, nekončí získáním implantátu a několikatýdenním procvičováním. Je potřeba celý život aktivně poslouchat své okolí, procvičovat poslech bez odezírání (např. pomocí audioknih) a rozvíjet tak své sluchové schopnosti.
 
U telefonování je vhodné začít s rodinou či kamarády, kteří o vašich sluchových potížích ví a mají tak pochopení, když jim nerozumíte. Jakmile zvládnete telefonáty se známými lidmi a získáte sebedůvěru, můžete začít zkoušet telefonování i s cizími lidmi. Nenechte se odradit případnými počátečními neúspěchy a mějte na paměti, že cvičení dělá mistra. Ujistěte se, že máte pro telefonování vhodné podmínky – telefon, jehož hlasitost a zřetelnost vám vyhovuje, případně můžete použít i příslušenství k vašemu procesoru, jehož prostřednictvím lze zvuk přenášet z telefonu přímo do procesoru a telefonujte pokud možno v klidném prostředí, kde vás nic neruší.
 
S posloucháním televize a rádia je to podobné. Nastavte si příjemnou hlasitost, eventuálně můžete opět využít zařízení pro přenos zvuku z televize či rádia přímo do vašeho procesoru, pusťte si pořad, ve kterém nejsou na pozadí pokud možno žádné rušivé zvuky a snažte se porozumět co nejvíce. Pro začátek lze doporučit např. dokumenty, kde se většinou mluví zřetelně a je tam minimum rušivých zvuků. Můžete zkusit i zpravodajství, rozhovory nebo filmy/pohádky pro děti, naopak ne úplně vhodné jsou diskuse, kde si účastníci navzájem skáčou do řeči, nebo filmy, kde často ruší hudba nebo zvukové efekty.
 
Každopádně není ostudou se i nadále dívat na televizi se skrytými titulky – díky nim vám neuniknou pointy nebo důležité informace, a navíc i slyšící lidé, kteří titulky používají, často přiznávají, že díky nim také filmům rozumí lépe! A v úplných počátcích slyšení s KI je sledování televize s titulky také dobrou rehabilitací.

V každém případě je před vyšetřením doporučeno informovat implantační centrum nebo technika.
 
ANO
  • Rentgenové vyšetření u zubaře.
  • EKG, Holter, ECHO, zátěžová elektrokardiografie.
  • Používání digitálních tělesných váh.
ANO (s výjimkami!) 
  • EEG - bez zvukového procesoru.
  • Mamografie - bez zvukového procesoru.
  • Radioterapie - zvukový procesor se doporučuje nasadit až 2 hodiny po ošetření.
  • Ultrazvuk - není doporučeno používat v oblasti hlavy na implantované straně.
  • Magnetická rezonance - pouze s velkou opatrností, vždy bez procesoru, je třeba zohlednit konkrétní typ implantátu, sílu MRI, vyšetřovanou část těla.
  • Elektrochirurgie - ne v oblasti hlavy a krku.
  • Transkutánní el. stimulace nervů - oblast kolem hlavy, krku a ramen vynechat.
 
NE
  • Diatermie (tzv. hluboké teplo) - krátkovlnná diatermie a mikrovlnná diatermie by neměla být použita, ultrazvuková diatermie je přijatelná pod hlavou a krkem.
  • Neurostimulace - nesmí být použita. Možné poškození hlemýždě, nebo kochleárního implantátu.
  • Elektro-konvulzivní terapie - nesmí být použita.
  • Transkraniální magnetická stimulace - nesmí být použita.
U některých vyšetření lze provést bandáž hlavy, aby nedošlo k poškození vnitřní části. V opačném případě, pokud je to nezbytně nutné, je potřeba operací vyjmout vnitřní část.

Bez ohledu na to, zda k bolesti došlo po pádu na operovanou stranu, jiným způsobem nebo samovolně, neprodleně informujte nejbližší implantační centrum.

Častým dotazem (či dokonce mýtem) bývá to, zda jsou uživatelé kochleárního implantátu náchylnější na bolesti hlavy, nebo zda jim kochleární implantát samotný bolesti hlavy může způsobovat.
 
Více mýtů v sekci Úvod do kochleárních implantátů - Mýty o kochleárních implantátech
 
Není tomu tak, samotný kochleární implantát obecně na výskyt bolestí hlav či migrén vliv v naprosté většině případů nemá. Migrénami či bolestmi hlavy trpí i slyšící lidé, kteří žádný implantát nemají, příčiny jsou tedy jiné než přítomnost KI.
 
Může se vám ale stát, že máte např. nevhodně nastavený procesor, což způsobuje, že vám jsou zvuky nepříjemné a celodenní poslech pak vede k bolestem hlavy. V takovém případě kontaktujte svého klinického inženýra a upravte nastavení poslechové mapy. Jinak jsou ale obvyklé příčiny bolestí hlavy i u uživatelů KI stejné jako u ostatních lidí – únava, nedostatek tekutin, nemoc apod.
 
Pokud trpíte migrénami nebo vás občas rozbolí hlava, může vám odložení procesoru přinést úlevu, protože mozek nemusí zpracovávat tolik vjemů a může si trochu odpočinout.

Tinnitus bývá věrným, byť zpravidla nevítaným společníkem mnoha lidí se sluchovou vadou. Netýká se to ale jen jich, může potrápit i slyšící osoby.
 
Co to vlastně je? Pojmem tinnitus se označuje šelest, zvonění, hučení nebo pískání v uchu či v uších, které slyší pouze pacient a není tedy vnímáno okolím. Příčiny vzniku jsou různé – akustické trauma, onemocnění uší, úrazy v oblasti hlavy či krku apod. Zhruba dvě třetiny lidí trpících tinnitem mají zároveň i vadu sluchu, zpravidla vzniklou poškozením vnitřního ucha. U lidí se sluchovou vadou je z ucha do mozku vysíláno méně elektrických signálů a mozek si pak ty chybějící signály „domýšlí“. Navíc špatně slyšící lidé neslyší tolik zvuků, takže tinnitus můžou také vnímat výrazněji. Neznamená to ale, že každý člověk se sluchovou vadou má zároveň tinnitus.
 
Co se tinnitu u uživatelů kochleárního implantátu týče, zkušenosti jsou různé. Vznik či zesílení tinnitu bývá jednou z pooperačních komplikací po operaci KI, ale to bývá většinou jen dočasné. Pokud se u vás po operaci tinnitus objeví či zesílí, určitě o tom informujte svého lékaře.
 
A jak je to po aktivaci procesoru? Někdy se uvádí, že kochleární implantát pomáhá redukovat intenzitu tinnitu – zpravidla díky tomu, že člověk s kochleárním implantátem slyší, tinnitus tak ustoupí do pozadí za běžné zvuky a člověk ho již nevnímá. U někoho se tinnitus vytratí úplně, u někoho se vytratí jen v době, kdy má člověk zapnutý procesor, ale po odložení procesoru se opět vrátí.
 
Stejně tak ale může dojít i k tomu, že tinnitus se ani po aktivaci procesoru nezmírní, nebo se naopak zhorší, případně že se objeví u lidí, kteří dosud tinnitus neměli vůbec. Tyto případy ale nebývají tak časté, většinou po kochleární implantaci dochází k ústupu tinnitu.
 

Kochleární implantát obecně dostávají lidé s praktickou či úplnou hluchotou, čili závažnost postižení je zde vysoká a teoreticky by uživatelé kochleárního implanátu měli mít na příspěvky či průkaz nárok. Nicméně vzhledem k tomu, že posudkoví lékaři hodnotí schopnosti uživatele s kompenzační pomůckou, dochází často k tomu, že uživatelé kochleárního implantátu jsou uznání za „zdravé“ a příspěvek/průkaz jim není přiznán, nebo jim je odebrán. Liší se to kraj od kraje, často i okres od okresu. Žádost si určitě zkuste podat, a v případě neúspěchu se se doporučuje podat odvolání. Lze si vyžádat přítomnost u posudkové komise, případně posudkového lékaře i s odborností ORL.

Uživatele kochleárního implantátu se po operaci nestávají slyšícími, jejich postižení nadále trvá. Vznikají různá omezení (při sportech, vyšetřeních apod.). Spousta uživatelů navíc balancuje mezi slyšící a neslyšící společností. Ve slyšící společnosti nemusí rozumět celé konverzaci a mohou se proto cítit vyčlenění. Mezi neslyšícími se také nemusí cítit dobře, pokud např. neovládají znakový jazyk. Tito uživatelé pak mohou celý život řešit vtíravou otázku, kam vlastně patří. Je to však individuální.

Podívejte se na příběhy jiných uživatelů a podělte se s nimi i o svou životní cestu s kochleárním implantátem! Vlastní zkušenosti můžete sdílet i anonymně, nemusíte se tak bát případného zásahu do svého soukromí.

Mohlo by vás zajímat

Zobrazit starší novinky