Moje dítě neslyší

Podle FRPSP, o.s. se děti se sluchovým postižením ve více než 90 % případů narodí do slyšících rodin. Tyto rodiny většinou nemají se sluchovým postižením žádné zkušenosti a ani neví, na koho se obrátit, aby získaly užitečné informace.

O sluchovém postižení se obecně ví málo i proto, že není na první pohled vidět.

 
(Použitá literatura: Moje dítě neslyší, FRPSP, o.s., obsah byl zrevidován ve spolupráci s odbornými lékaři.)
 
 

...společná cesta rodičů a jejich dítěte je jedinečná. Neexistují přesné postupy, co je dobré udělat teď, za týden nebo za měsíc. Držet se rodičovských instinktů a intuice má často větší význam než odborné a poradenské konzultace. Je třeba si všímat, zda dítě reaguje na zvukové podněty a řeč (leká se zvuků, budí se ze spánku, pátrá po zdroji zvuků apod.).
 
Dozvědět se o sluchovém postižení vlastního dítěte je zdrcující zpráva. Rodičům se v takové situaci hroutí svět, hlavou se jim honí spousta otázek, cítí pochybnosti, bezradnost a zoufalství. Je to naprosto přirozená reakce, stejné pocity zažilo mnoho rodičů v podobné situaci. Všichni chtějí pro své dítě jen to nejlepší.
 
matka s dítětem
Co máme dělat?

...rodiče měli tuto skutečnost přijmout a smířit se s ní. Pak obvykle přichází na řadu zjišťování informací, hledání všech možných cest a vynaložení potřebného úsilí k usnadnění vývoje vlastního dítěte. Jsou to právě rodiče, kteří nejvíce ovlivní jeho budoucnost. Jejich rozhodnutí z velké části ovlivní, zda dítě dospěje v samostatnou, nezávislou a sebevědomou osobnost. Pozitivní myšlení a víra pomáhá jak rodičům, tak i dítěti.
 
Dítě si svoje postižení neuvědomuje, netrápí se jím a není třeba ho litovat. Takto přehnaný soucit pak mnohdy vede k nevhodným výchovným vzorcům, či jiným způsobům ochraňování dítěte. Následkem toho se pak dítě může cítit méněcenné a stavět se do role postiženého. K dítěti je potřeba přistupovat jako k ostatním dětem. Neslyšící dítě je dítě jako každé jiné, jen má jiné potřeby, které pramení z nemožnosti přijímat informace sluchem.
 
Období po sdělení diagnózy je psychicky náročné pro celou rodinu. I přes toto náročné období je důležité si udržet životní standard, na který jsou členové rodiny zvyklí. Neměli by se proto zříkat vlastních zvyků, přátel, vztahů, koníčků a všeho, co je součástí jejich životů. Dítěti rodinné aktivity jenom prospějí a bude si připadat přirozenou součástí jiných sociálních skupin.
 
help
 
Vy to dokážete!

Ze sourozenectví plyne mnoho výhod nejen pro sourozence, ale i pro rodiče. Jejich pozornost se rovnoměrně rozdělí mezi více dětí, tím se změní i vnímání závažnosti problému dítěte. Dítě má parťáka a navíc se vzájemně od sebe mnohému naučí. Péče o sluchově postižené dítě je pro rodiče velmi náročná, neměli by však zanedbávat ani jeho slyšící sourozence. K samostatnosti lze samozřejmě dovést i jedináčka.

Postižení sluchu může výrazně ovlivnit život dětí, není-li včas kompenzován sluch. Neřešená vada sluchu může mít velký dopad na vzdělání, kvalitu života a budoucí život dítěte. Děti většinou mívají prospěch z včasné diagnostiky.
 
Narodí-li se dítě se sluchovým postižením bez zajištěného přísunu sluchových informací, vznikne tím určitá časová prodleva od zvukových podnětů, které mají jeho slyšící vrstevníci. Je proto důležitá včasná diagnóza a rehabilitace s kompenzační pomůckou. Opožděný řečový vývoj dítěte je urychlen ve chvíli, kdy začne používat kompenzační pomůcku. Od této chvíle se začne počítat tzv. sluchový věk. Čím menší je rozdíl mezi kalendářním a sluchovým věkem, tím rychleji dítě dožene své slyšící vrstevníky. Důležité je zajistit dítěti dostatek sluchových podnětů v době dozrávání sluchových drah. Pokud sluchové centrum není dostatečně stimulováno do šesti let věku, jsou další možnosti využití sluchu a kompenzačních pomůcek pro rozvoj řeči výrazně sníženy.

Klíčem pro výchovu, vzdělávání a celkový rozvoj vašeho dítěte je komunikace. Volba a budování komunikace je závislé na mnoha faktorech. Dvě děti se stejnou sluchovou vadou se nevyvíjejí stejně.

  • podpora rodiny a jejich spolupráce,
  • věk dítěte při diagnóze,
  • vada a stupeň sluchové ztráty,
  • funkční komunikace s dítětem,
  • přítomnost kombinovaného postižení,
  • přínos kompenzační pomůcky,
  • odborné poradenství,
  • individuální vlastnosti a schopnosti dítěte.
 
Slyšící rodiče by měli mluvený projev doplňovat klíčovými znaky. Sice se nejedná o znakový jazyk, ale při komunikaci s dítětem může v začátcích dobře posloužit. Dochází ke sluchovému tréninku, řeč je doplněna vizuální podporou a přirozeně dochází i k tréninku odezírání. Pokud má dítě z kompenzační pomůcky zisk, učí se postupně slyšet a poznávat zvuky mluvené řeči. S postupem času dítě přestane znaky používat a bude se více zaměřovat na mluvenou řeč.

Celodenní používání kompenzační pomůcky
Součástí ranního procesu vstávání a oblékání by mělo být i nasazení kompenzačních pomůcek, aby si dítě mohlo zvykat na sluchové podněty. Sundání pak nejlépe před spánkem nebo koupelí.
 
Kontrola funkčnosti kompenzačních pomůcek
Pravidelná kontrola baterií či akumulátorů, zda nedošlo k jejich vybití.
 
Klidné prostředí
Dítě pro snadnější identifikaci a poznávání zvuků potřebuje nejprve klidné prostředí. S přirozeně hlučnějším prostředím se setká na nákupech, při jízdě autem, procházkách apod.
 
Poloha těla a oční kontakt
Správná poloha těla a obličeje je důležitá pro navázání kontaktu, který je výchozí pro rozvoj sociálních vazeb, příjem informací a odezírání. Nejvhodnější pozice pro komunikaci mezi rodičem a dítětem je tváří v tvář.
 
Lokalizace zvuků
Rodič by měl dítěti popsat zvuky, které ho obklopují a ukázat, odkud přicházejí. Doporučuje se začít v domácnosti a postupně rozšiřovat škálu zvuků na okolí domu, např. pes na zahradě, pak na město, přírodu atd.
 
Srozumitelnost projevu
Rodič by měl na dítě mluvit pomalu a srozumitelně, s přiměřenou artikulací, pokud možno tak, aby na něj dítě dobře vidělo.
 
Naladění se na dítě
Rodiče by měli být vnímaví a zajímat se o to, co dítě právě dělá a tuto činnost s ním tvořivě rozvíjet.
 
Rozvoj komunikace při každodenních činnostech a rituálech
Rodiče by měli dítěti neustále popisovat každodenní činnosti, ukazovat je a vysvětlovat, co se právě děje a co se chystá.
 
Rozšiřování pojmů pomocí obrázků, fotografií a knížek
Pro rozvoj sluchového vnímání a rozšiřování pojmové zásoby dítěte je popisování fotografií nebo obrázků velmi cennou pomůckou.
 
Logopedie
Logopedie se zabývá řečí, jejími poruchami a odstraňováním řečových vad. Mezi činnosti logopeda patří např. sluchová cvičení a rozvoj slovní zásoby. Pravidelná návštěva logopeda by měla být součástí každého sluchově postiženého dítěte.

Jakou školku nebo základní školu vybrat pro neslyšící (sluchově postižené) dítě?

Vybrat speciální nebo běžnou školu? Záleží na potřebách dítěte - jak dítě slyší a mluví. Zda je sluch u dítěte dostatečně kompenzován sluchadlem, kochleárním implantátem nebo jinou kompenzační pomůckou.

V běžné škole je to také o domluvě se školou a učiteli, kteří výuku přizpůsobí potřebám dítěte. Nemusíte mít strach. Vždy to můžete zkusit a pokud to nepůjde, lze školu kdykoliv změnit. Aspoň si pak můžete říct, že jste to zkusili.

Začátky bývají vždy těžké, ale jakmile překonáte první roky, tak už zvládnete i ty další. Je to však individuální. Rozhodnutí z větší části závisí také na Vašem místě bydliště. Speciální školy či školky nejsou tak rozšířeny.

Mohlo by vás zajímat

Zobrazit starší novinky