Moje dítě neslyší

Podle FRPSP, o.s. se děti se sluchovým postižením ve více než 90 % případů narodí do slyšících rodin. Tyto rodiny většinou nemají se sluchovým postižením žádné zkušenosti a ani neví, na koho se obrátit, aby získaly užitečné informace.

O sluchovém postižení se obecně ví málo i proto, že není na první pohled vidět.

 
(Použitá literatura: Moje dítě neslyší, FRPSP, o.s., obsah byl zrevidován ve spolupráci s odbornými lékaři.)
 
 

...společná cesta rodičů a jejich dítěte je jedinečná. Neexistují přesné postupy, co je dobré udělat teď, za týden nebo za měsíc. Držet se rodičovských instinktů a intuice má často větší význam než odborné a poradenské konzultace. Je třeba si všímat, zda dítě reaguje na zvukové podněty a řeč (leká se zvuků, budí se ze spánku, pátrá po zdroji zvuků apod.).
 
Dozvědět se o sluchovém postižení vlastního dítěte je zdrcující zpráva. Rodičům se v takové situaci hroutí svět, hlavou se jim honí spousta otázek, cítí pochybnosti, bezradnost a zoufalství. Je to naprosto přirozená reakce, stejné pocity zažilo mnoho rodičů v podobné situaci. Všichni chtějí pro své dítě jen to nejlepší.
 
matka s dítětem
Co máme dělat?

...rodiče měli tuto skutečnost přijmout a smířit se s ní. Pak obvykle přichází na řadu zjišťování informací, hledání všech možných cest a vynaložení potřebného úsilí k usnadnění vývoje vlastního dítěte. Jsou to právě rodiče, kteří nejvíce ovlivní jeho budoucnost. Jejich rozhodnutí z velké části ovlivní, zda dítě dospěje v samostatnou, nezávislou a sebevědomou osobnost. Pozitivní myšlení a víra pomáhá jak rodičům, tak i dítěti.
 
Dítě si svoje postižení neuvědomuje, netrápí se jím a není třeba ho litovat. Takto přehnaný soucit pak mnohdy vede k nevhodným výchovným vzorcům, či jiným způsobům ochraňování dítěte. Následkem toho se pak dítě může cítit méněcenné a stavět se do role postiženého. K dítěti je potřeba přistupovat jako k ostatním dětem. Neslyšící dítě je dítě jako každé jiné, jen má jiné potřeby, které pramení z nemožnosti přijímat informace sluchem.
 
Období po sdělení diagnózy je psychicky náročné pro celou rodinu. I přes toto náročné období je důležité si udržet životní standard, na který jsou členové rodiny zvyklí. Neměli by se proto zříkat vlastních zvyků, přátel, vztahů, koníčků a všeho, co je součástí jejich životů. Dítěti rodinné aktivity jenom prospějí a bude si připadat přirozenou součástí jiných sociálních skupin.
 
help
 
Vy to dokážete!

Ze sourozenectví plyne mnoho výhod nejen pro sourozence, ale i pro rodiče. Jejich pozornost se rovnoměrně rozdělí mezi více dětí, tím se změní i vnímání závažnosti problému dítěte. Dítě má parťáka a navíc se vzájemně od sebe mnohému naučí. Péče o sluchově postižené dítě je pro rodiče velmi náročná, neměli by však zanedbávat ani jeho slyšící sourozence. K samostatnosti lze samozřejmě dovést i jedináčka.

Postižení sluchu může výrazně ovlivnit život dětí, není-li včas kompenzován sluch. Neřešená vada sluchu může mít velký dopad na vzdělání, kvalitu života a budoucí život dítěte. Děti většinou mívají prospěch z včasné diagnostiky.
 
Narodí-li se dítě se sluchovým postižením bez zajištěného přísunu sluchových informací, vznikne tím určitá časová prodleva od zvukových podnětů, které mají jeho slyšící vrstevníci. Je proto důležitá včasná diagnóza a rehabilitace s kompenzační pomůckou. Opožděný řečový vývoj dítěte je urychlen ve chvíli, kdy začne používat kompenzační pomůcku. Od této chvíle se začne počítat tzv. sluchový věk. Čím menší je rozdíl mezi kalendářním a sluchovým věkem, tím rychleji dítě dožene své slyšící vrstevníky. Důležité je zajistit dítěti dostatek sluchových podnětů v době dozrávání sluchových drah. Pokud sluchové centrum není dostatečně stimulováno do šesti let věku, jsou další možnosti využití sluchu a kompenzačních pomůcek pro rozvoj řeči výrazně sníženy.

Klíčem pro výchovu, vzdělávání a celkový rozvoj vašeho dítěte je komunikace. Volba a budování komunikace je závislé na mnoha faktorech. Dvě děti se stejnou sluchovou vadou se nevyvíjejí stejně.

  • podpora rodiny a jejich spolupráce,
  • věk dítěte při diagnóze,
  • vada a stupeň sluchové ztráty,
  • funkční komunikace s dítětem,
  • přítomnost kombinovaného postižení,
  • přínos kompenzační pomůcky,
  • odborné poradenství,
  • individuální vlastnosti a schopnosti dítěte.
 
Slyšící rodiče by měli mluvený projev doplňovat klíčovými znaky. Sice se nejedná o znakový jazyk, ale při komunikaci s dítětem může v začátcích dobře posloužit. Dochází ke sluchovému tréninku, řeč je doplněna vizuální podporou a přirozeně dochází i k tréninku odezírání. Pokud má dítě z kompenzační pomůcky zisk, učí se postupně slyšet a poznávat zvuky mluvené řeči. S postupem času dítě přestane znaky používat a bude se více zaměřovat na mluvenou řeč.

Celodenní používání kompenzační pomůcky
Součástí ranního procesu vstávání a oblékání by mělo být i nasazení kompenzačních pomůcek, aby si dítě mohlo zvykat na sluchové podněty. Sundání pak nejlépe před spánkem nebo koupelí.
 
Kontrola funkčnosti kompenzačních pomůcek
Pravidelná kontrola baterií či akumulátorů, zda nedošlo k jejich vybití.
 
Klidné prostředí
Dítě pro snadnější identifikaci a poznávání zvuků potřebuje nejprve klidné prostředí. S přirozeně hlučnějším prostředím se setká na nákupech, při jízdě autem, procházkách apod.
 
Poloha těla a oční kontakt
Správná poloha těla a obličeje je důležitá pro navázání kontaktu, který je výchozí pro rozvoj sociálních vazeb, příjem informací a odezírání. Nejvhodnější pozice pro komunikaci mezi rodičem a dítětem je tváří v tvář.
 
Lokalizace zvuků
Rodič by měl dítěti popsat zvuky, které ho obklopují a ukázat, odkud přicházejí. Doporučuje se začít v domácnosti a postupně rozšiřovat škálu zvuků na okolí domu, např. pes na zahradě, pak na město, přírodu atd.
 
Srozumitelnost projevu
Rodič by měl na dítě mluvit pomalu a srozumitelně, s přiměřenou artikulací, pokud možno tak, aby na něj dítě dobře vidělo.
 
Naladění se na dítě
Rodiče by měli být vnímaví a zajímat se o to, co dítě právě dělá a tuto činnost s ním tvořivě rozvíjet.
 
Rozvoj komunikace při každodenních činnostech a rituálech
Rodiče by měli dítěti neustále popisovat každodenní činnosti, ukazovat je a vysvětlovat, co se právě děje a co se chystá.
 
Rozšiřování pojmů pomocí obrázků, fotografií a knížek
Pro rozvoj sluchového vnímání a rozšiřování pojmové zásoby dítěte je popisování fotografií nebo obrázků velmi cennou pomůckou.
 
Logopedie
Logopedie se zabývá řečí, jejími poruchami a odstraňováním řečových vad. Mezi činnosti logopeda patří např. sluchová cvičení a rozvoj slovní zásoby. Pravidelná návštěva logopeda by měla být součástí každého sluchově postiženého dítěte.

Mohlo by vás zajímat

Zobrazit starší novinky